DETAIL - Miroslav Žitný | Doplňky pro modelové železnice N, H0, TT

Těžko bychom hledali typičtější osobní vůz, charakteristický pro poválečný provoz u ČSD, než jakým je vůz řady Be typu "Rybák". Vzhledem k tomu, že se tyto vozy udržely v provozu až do 80.let minulého století (vyjímečně i déle), jsou stále v živé paměti všech milovníků železničního provozu.

Není proto divu, že si firma Detail vybrala tento vůz jako předlohu pro svůj další model ve velikosti TT. Je nabízen jako stavebnice sestávající z leptaných kovových dílů a dílů z polyuretanové odlévací pryskyřice Axson.

Stavebnice je dodávána v nové papírové krabičce s vyobrazením již sestaveného modelu. Uvnitř najdeme vše potřebné: rám vozu, podlaha, rozsochy a interiér jsou dodávány ve formě odlitku, skříň vozu a další detaily a doplňky jako kovové lepty z bílého a černého niklu. Součástí stavebnice jsou i kovová dvojkolí a kovové soustružené nárazníky. Vodové obtisky umožňují znázornění dvou podob tohoto vozu, a sice před rokem 1966 a po něm. Obtisky obsahují vždy pět různých inventárních čísel, takže je možné postavit z těchto vozů i věrnou modelovou soupravu.

Přesto, že se stavba na první pohled nezdá být složitou, opak je pravdou. Z těchto důvodů ji proto doporučujeme jen zkušeným modelářům. Stavebnice je tvořena poměrně velkým množstvím dílů a je velmi náročná na přesnost. I malé odchylky a nepřesnosti totiž mohou negativně ovlivnit jízdní vlastnosti modelu. Maximálně pečlivě musíme postupovat zejména při sestavování podvozku. Dbát je nutno nejen na správnou funkci kinematiky spřáhla, ale zejména na obě výkyvné nápravy umožňující bezproblémovou jízdu i v ostrých obloucích lokálních tratí. Maximálně pečlivě je třeba postupovat i při sestavování skříně a vlepování kovových okenních rámů. Ty dosazujeme až po nastříkání skříně, pracovat proto musíme precizně, aby nám lepidlo nepotřísnilo skříň vozidla, ev. fólii na zasklení oken.

Přestože je model rozměrově i obrysově poměrně velmi přesný, pro zvýšení jeho modelovosti doporučujeme opatřit některé kovové části polomatnou černou barvou. Na fotografiích jsou zachyceny modely dodané výrobcem, leptané kovové díly na nich však nepatřičně "svítí". Také nápisy zhotovené vodovými obtisky nejsou ideálním řešením, u modelů ve formě stavebnice však jiné není. Doporučujeme proto barevný nátěr skříně s lesklým povrchem obtisků sjednotit nástřikem polomatným lakem. Tímto krokem lze mnoho získat, ale také pokazit. I v tomto případě není na škodu dostatek zkušeností.

Patrně největší slabinou této zdařilé stavebnice je střecha. Ta je dodávána jako odlitek, který vznikl zaformováním originálu vytvořeného z nýtovaných kovových pásků. Přesto, že je překrytí jednotlivých pásů zhotoveno přesně dle skutečnosti, na samotném odlitku působí tento detail nepatřičně rušivě, zejména v podélném směru, kde střecha navazuje na skříň vozu. Spasování střechy a skříně je poměrně náročné na přesnost, i při pečlivé práci se však díky neroznoměrnostem odlitku neubráníme určitým "převisům" střechy.

Zkušenější modeláři si jistě vyhrají s dalšími detaily, které učiní model ještě zajímavějším. Barevně můžeme například upravit interiér vozu, velká okna přímo vybízejí k osazení prázdných sedadel cestujícími. Model mohou oživit i některá spuštěná okna či instalace kamen. V tomto případě musíme částečně upravit interiér a na střechu umístit komínek.

Pracujeme-li podle návodu, který je poměrně obsáhlý a srozumitelný, můžeme se na konci svého snažení radovat z modelu, jenž vdechne našemu kolejišti tu pravou atmosféru tuzemských železnic druhé poloviny minulého století.

(Železniční magazín, 11/2005)